Chladná a deštivá noc

21. března 2010 v 11:14 |  Autorská tvorba - Moje povídky
Info k povídce:
Občas se nám stanou věci, o kterých víme pouze my samotní.

Byl chladný deštivý jarní večer. Venku tancoval vítr a při tom lámal slabé větévky ze stromů. Většina lidí, byly doma a možná se už chystali ke spánku. Na jednom silničním mostu seděla mladá dívka, seděla tam tiše se sklopenou hlavou, zaplavená svými myšlenkami a vlastními pocity.
Přemýšlela, co by se stalo, kdyby skočila do té chladné řeky, utopila by se, přežila by, chyběla by vůbec někomu. Byla tak mladá, a neměla žádnou chuť žít. Nebyl to jen hloupý nápad, rozmazlené dívky. Možná to mohlo být týden, co o tom, už tak přemýšlela. Její probdělé noci, znamenali jen jedno. Byla zklamaná. Pravda je občas horší než lež.
Právě se dozvěděla, že jí podvádí její přítel s její kamarádkou. Nedokázala tomu vůbec uvěřit. Přeci se měli tak rádi a s Monikou se znaly už od základní školy. Proč se tohle muselo stát? Když je viděla u toho baru, připadala si najednou jak nezvaný host, na párty. Seděla tam na mostě, a stále jen plula v myšlenkách. Nevěra a zrada, dvou lidí, kterým důvěřovala jí opravdu zranila.
Do tiché deštivé noci, kde byl slyšet pouze šum projíždějících aut, vstoupil hlas, který se ozval přímo za ní. Dívce to škublo vyděšením, že opravdu chybělo málo a spadla by.
"Co tady proboha, myslíš, že děláš" řekl mladý muž, který byl celý mokrý, jako ona. Déšť mu stékal po kapkách z obličeje dolů.
Udivená dívka se otočila na druhou stranu. Seskočila. " Nevím, prostě jen sedím!"
"Tak sedíš! " zdůraznil její odpověď muž. Nechceš sedět třeba jinde, je zima prší, a je už dávno po půlnoci. Co vlastně takové dítě dělá v noci na mostě"
Dívka jen zavrtěla hlavou " nechápu co vám je do toho"
Muž se opřel o zítku mostu, podíval se přes rameno dolů" je to pěkná výška, myslím, že by si neskočila" namítl muž.
" Myslíte?!" dotčeně odpověděla dívka. A vlastně asi měl i pravdu, asi by neskončila. Byla to opravdu výška, …
"Víš, neznáme se, ale rád, bych tě pozval někam na čaj." Dívka mu podala ruku, představila se a odešla s mužem do blízké noční restaurace, kde vypila teplý čaj a povídala si s mužem až do brzkých ranních hodin.
Druhý den se zastavila v téže nočním baru, doufala, že tam ten muž bude, nebo by jí někdo mohl říct, o koho se jedná a kde ho najde. Chtěla mu poděkovat za večer.
Když vešla do baru a ptala se po muži, s kterým tu včera v noci byla. Barman jen koukal, ale neodpověděl.
" Neznáte toho muže, včera jsem tu s ním byla?" ptala se dívka.
" Ne, neznám, ani jsem neviděl. Včera jsem Vás obsluhoval já, byla jste tu sama! Objednala jste si čaj" zněla odpověď barmana.

Konec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama