Půda

20. března 2010 v 18:25 | Dajusska - Darina Jakubicková |  Autorská tvorba - Moje povídky
Každý dům má své tajemství.Můj první hororový příběh. Snad se bude líbit.

Josefin byla mladá, krásná a velmi chytrá mladá žena, žila v činžovním domě, blízko centra města. Byla tu nová a nikoho neznala, živila se jako prodejce obrazů, zřizovala výstavy v galeriích ve městě i v muzeích.
Často si jí objednávaly i různé společnosti na různé kulturní akce. Josefin byla tichá, lidí si moc nevšímala. Néé, snad, že by nechtěla. Jen si často myslela, že na lidi přenáší nějaké negativní vlny. Nedokázala se s lidmi moc bavit a důvěřovat jim. Možná to dělalo i to, že neměla příliš šťastné dětství. Její rodiče byly přistěhovalci z Turecka. Její tatínek byl ředitelem musea, umřel, když byla ještě malá. Maminka pracovala v obchodě. Jako malá musela snášet spousty příkoří, nenávisti, šikany od svých spolužáků. Připadala si jako, když nikam nepatří.
Byla úspěšná, měla peníze, ale šťastná nebyla. Stále jí něco scházelo. Věděla co to je, ale nerada si to přiznávala. Chyběla jí láska, a porozumění. Nikdo není rád sám. I když samota se stala pro Josefinu tou nejlepší přítelkyní, smířená s tím nebyla.
V domě, kde bydlela měla pronajatý půdní byt. Od prvního dne, co tu začala žít, neměla z bytu dobrý pocit. Zdálo se jako by tam nebyla sama. Nic neslyšela! Šlo spíš jen o druh zvláštního pocitu. Prostě víte, že něco není v pořádku. Něco nepřirozeného. Neměla z bytu dobrý pocit, ale snažila se to nevnímat.
Její strach byl však oprávněný v domě, v bytě, kde bydlela, zemřelo malé dítě. Chlapec se jmenoval Mikuláš, bylo mu 6 let, když se v bytě, kde bydlela stala tragédie.
Rodiče toho chlapce šli za zábavou, měli zajištěné hlídání, jedné mladé studentky. Pospíchaly na večírek. Dívka stále nešla. Když jí volaly, řekla, že je na cestě, že jí pouze ujel autobus. Jenže byla zatím ještě na schůzce se svým přítelem ze školy. Malého Mikuláše tedy nechaly doma v domnění, že dívka na hlídání přijede hned, jak nastoupí na autobus. Malý hoch v bytě uhořel. Stará televize měla zajiskřila,bouchla a začala hořet. Zřejmě šlo o nějaký zkrat.
Rodiče dveře, při odchodu zamkly, a okna měli zvenčí mříže. Chlapec se nedostal nikudy ven a uhořel. Když se to všechno stalo, rodiče se zhroutili.
Záchranka už chlapcovi, nedokázala pomoc. Tohle, ale Josefína nevěděla.
Jednou v noci se jí však zdál sen, o kterým si myslela, a byla přesvědčená, že snem nebyl. V noci, k ní do pokoje přišel chlapec a prosil jí jestli by mu nepomohla. V tom snu Josefína neměla vůbec žádný strah.Nic jí nelekalo, neděsilo. Malý chlapec byl vlídný, jen jí požádal o pomoc. Měla totiž počkat do rána. Když měla pocit, že se ze snu probouzí ucítila zvláštní pach, dusivého dýmu. Utíkala rychle z postele do obývacího pokoje, kde začala hořet její televize. Nevěděla co si počít. Nestačila rychle zareagovat a oheň se valil po obývacím pokoji velmi rychle, svými nenasytnými jazyky oblizoval ve chvilce vše, co mu stálo v cestě. Dostala strach, začala panikařit. Utíkala, ke dveřím, jenže ty náhle nešli otevřít. Tahala za ně vší silou. Marně! Rozeběhla se bosa, jen v noční košilce k oknům. Byly tam ty železné mříže z venčí. Nestačila ani zabědovat, když uviděla toho malého chlapce, jak se krčí za závěsy na které se plamen začal rychle řítit.
Vzpomněla si na sen! Momentálně nevěděla, zda je to všechno jen sen, nebo skutečnost. Věděla jediné slíbila tomu chlapci, že pomůže. I když ve snu nevěděla s čím. Teď její otázka byla zodpovězená. Rozeběhla se znovu ke dveřím s chlapcem v náruči, dveře se rozlítli a v té chvíli celý byt zaplál ohněm. Byla na schodišti a omdlela.
Probudila se až v nemocnici, přišel tam za ní mladý muž.
Poděkoval jí, a odešel …..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama