Telefonní budka

20. března 2010 v 18:30 | Dajusska - Darina Jakubicková |  Autorská tvorba - Moje povídky
Info k příběhu:
V každém městě, na každém malém místě, někde v rohu je a stojí telefonní budka. Uvnitř malého prostoru je telefonní přístroj se sluchátkem na mince a karty. Určitě, každý z nás už někdy telefonoval z takové podobné telefonní budky

V každém městě, na každém malém místě, někde v rohu je a stojí telefonní budka. Uvnitř malého prostoru je telefonní přístroj se sluchátkem na mince a karty. Určitě, každý z nás už někdy telefonoval z takové podobné telefonní budky.
Jedna taková budka stojí i v ulici Jilmová, v jednom obyčejném městě. Malý Sebastián se právě vrací ze školy, bere to rychle zkratkou přes park a utíká kolem parčíku jako by viděl strašidlo. Ne, ne, žádné strašidlo neviděl, jen se snaží utéct partě osmáků, kteří si ho dobírají. Sebastián je obyčejný jedenáctiletý kluk, právě se přistěhovali z malé vesnice do města. Žije jenom s maminkou, tatínek s nimi už přes rok není. Zemřel při zásahu požáru. Byl hasič.
Do města se přestěhovali za tetou, maminčinou sestrou Marií, kterou Sebastián viděl, pouze jako malý chlapec na pohřbu babičky, od té doby jí neviděl. Maminka si se sestrou nerozuměli a nechtěli rozumět. Teta však těžce onemocněla, byla o mnoho let starší než maminka. Sebastiánova maminka jí nechtěla nechat samotnou. Cítí, že by měla být s ní, teta souhlasila a je ráda, že u nich teď její sestra bydlí, společně se Sebastiánem.
Sebastián utíkal, až si na konci parku všiml staré telefonní budky do které vběhl.
Zhluboka dýchal, skrčil se a snažil se uklidnit.Doufal, že ho osmáci nenajdou. Tadeáš byl v partě šéf, nebo si to aspoň myslel. Kluci ho brali, Tadeáš měl všechno, nebo to tak aspoň vyprávěl klukům, Kluci ho brali za nějakého šéfa a on se tak i choval. Sebastiána si našel jednou po tělocviku, když měli uklízet šatnu. Našel si ho a začal ho bezdůvodně napadat a ponižovat, Všem to přišlo jako velká zábava a pokračovali v tom společně s ním. Nadávali Sebastiánovi, že je z malé vesnice, že je " buran, vidlák a že mu sláma, čouhá z bot"
Když kluci přeběhli parkem bez povšimnutí, kde se skrývá malý ustrašený Sebastián, tak se najednou zatáhlo, a začal foukat silný vítr, až se větve na stromech začali ohýbat. Sebastián vytáhl pár drobáků z kapsy a rozhodl se zavolat své mamince, rozhodnut, že jí musí vynadat za všechno, co se mu dnes nepovedlo … A hlavně poprosit, aby co nejdříve přijela z práce domů. Starý dům, v kterém teta bydlela, mu naháněl hrůzu a nerad tam zůstával sám.
Nedovolal se, sluchátko ohlásil obsazující ton. Sebastián vztekle praštil sluchátkem. Když v tom se ze sluchátka ozvalo nějaké podivné chrčení. Sebastián, ač byl rozhodnut odejít domů otočil se a chvilku jen tak tiše poslouchal, jestli náhodou se mu to jen nezdálo. Z telefonního sluchátka se ozvalo známé slovo " Hallo?"
Sebastián se jedním krokem vrátil zpět do budky a vzal sluchátko do rukou. Jen tiše se také ozval. Ze sluchátka se linula slabá jemná hudba, která jako by Sebastiána začala uspávat. Cítil zvláštní mravenčení na nohou. Mužský hlas o oslovil jménem, aniž by se někdy předtím znaly. Sebastián byl stále jaksi omámen líbivou tichou hudbou. Hlas se představil jako Lorenc. Lorenc se optal, jestli, je něco co by si opravdu přál, že by to mohl zařídit. Sebastián chvilku zapochyboval a chtěl sluchátko položit, ale něco bylo silnější než on sám a to něco byla jeho zvědavost a touha, říct přání. Jenže přání bylo hodně a on, věděl, že si nemůže přát všechno najednou.
Lorenc se mu představil jako Duch přání, který vždy za padesát let, může někomu splnit jedno jediné přání, ať už je to přání jakékoliv.
Sebastián vyřkl do telefonu přání, aniž by uvážil, zda je to opravdu, to co opravdu chtěl. " Přál bych si být bohatý, opravdu bohatý a být nejbohatším klukem na celém světě" Věděl, že když bude bohatý, bude si moc dovolit spoustu věcí, bydlet v luxusu, zařídit aby maminka nemusela každý den chodit dlouho do večera do práce, aby mohli mít auto, velkou zahradu s dětským parkem,kam by si vodil své kamarády. Který by určitě díky penězům měl, pomyslel si a přál si to tak silně, že se z druhé strany sluchátka ozval Duch přání Lorenc ,, Budiž přání splněno ! ….
Sebastián se vrátil domů a tam ho čekalo velké překvapení. Doma už byla maminka a oznámila s velkým nadšením Sebastiánovi a teťe, že jejich tatínek jim zanechal dědictví z výhry, které je všechno uloženo na jednom z jeho účtů. Tatínek totiž hrozně rád sázel na dostizích a všechny výhry vkládal na účet. …..Zatím tonemám promyšlemé dál třeba na něco příjdu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama