Královna času

15. května 2011 v 20:13 | Dajusska |  Autorská tvorba - Moje povídky
Tak sem vkládám zase po dlouhé době nějakou tu svou povídku. Snad se bude líbit.
Anotace: ÚVOD

Královna času je takový můj malí literární pokus o fantasy povídku na více částí. Bude vyprávět příběh mladé studentky Zuzany.S, která se jednoho dne ocitne o 200 let v minulosti. Nachází tam spoustu nových postav - lidí tak, ale také zvláštní bytosti, které jí budou cestu na zpět strpčovat, ale také pomáhat a ulehčovat. Zuzana v minulosti bude vnímat svět svýma očima budoucna a ostatní jí nebudou chápat. Dokonce jí budou považovat, za královnu času. Někdo se jí bude bát, někdo naopak obdivovat. Zažije spousty veselých příhod a vtipných situací, ale cesta na zpět nebude lehká, najde v sobě sílu se vrátit. Bude se nakonec chtít vrátit.


Povídka pod perexem.
DĚJ:
Byl den jako každý jiný, běžný, trochu nudný a dnes i pršelo. Zuzka právě vstala z postele, líně a pomalu dala nohy na studenou dřevěnou podlahu a chvíli zaváhala. Chtěla nohy zase honem schovat pod pokrývku, nakonec se překonala a vstala. Odešla do kuchyně, dala si vařit čaj, osprchovala se a sedla si ke stolu. Přemýšlela. Studovala výtvarné umění, byla tvůrčí a nadaná a přesto, jí něco scházelo. Byla to opora a pocit, někomu se s něčím svěřit. Byla právě bláznivě zamilovaná do jednoho milého člověka z fakulty. Milovala, těšila se a obdivovala. Snad jen jediný problém Petr to netušil. Zatím mu to ještě neřekla, že k němu cítí obrovské sympatie. Nešlo to.

Zuzka vyšla ze svého městského malého bytu a byla přesvědčena, že dnes na přednášky přijede konečně brzo. Nikdy nebyla jak hodinky a minuta sem minuta tam jí nečinil žádný problém. Ráda si zajela někam na jídlo, popovídala si s přáteli a ráda se procházela v parku u zámečku. Dnes vyšla o něco dříve. Byl podzimní den a ona milovala procházky parkem a městem, kdy padající listí dělá venku krásnou scenérii. Všechno je tak barevné, pěkné a přesto se to všechno uchyluje ke spánku na zimu. Když procházela parkem a nohama brouzdala v listí na něco šlápla nohou, myslela si, že ej to kamínek, ale i přesto nohou se vrátila a prošlápla to znova. Sehnula se a podívala se. Uviděla na zemi nějakou zlatavou věc a tak to vzala do ruky, aby se přesvědčila co to je. Byly to malé zlaté hodinky, již bez pásku. Mohli být již velmi staré, sklíčko bylo na prasklé a trošku špinavé od hlíny a země. Zuzka to očistila rukou a přiložila si hodinky k uchu. Chtěla se přesvědčit zda tikají. Ne. Netikali. Zuzka jen trochu povzdychla, ale napadlo jí hodinky natočit. Hodinky srovnala podle svého času, který si zjistila na svých digitálních hodinkách, které měla jako dárek od rodičů k narozeninám. Zuzka natáhla hodinky, přiložila k uchu a začali tikat. Vteřinovka pod sklíčkem začala vesele běhat podle času. Zuzka se sama pro sebe usmála a měla radost. Najednou však se ručičky sami od sebe začali rychle, zběsile točit a Zuzka nechápala o co jde. Zvednul se vítr, zatáhla se obloha, až vytvořila jaký si temný tmavomodrý mrak z kterého začalo hodně silně pršet. Zvednutý vítr začal rozhazovat shrnuté listí na kupičkách u kraje a lidé v parku a okolí se začali mít honem na odchodu. Najednou silný vítr se obtočil kolem Zuzky jako kruh na cvičení. Zuzka se ocitla během vteřiny v jiné době, na jiném místě, a o zhruba 200 let do zadu. Nechápala proč. A bála se. Vítr přestal a na nebi svítilo slunce a bylo krásné počasí …. Konec 1. části.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Romi Romi | Web | 16. května 2011 v 7:41 | Reagovat

Náhodou dobrý pokus o povídku.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama